Minule:Kdo to vlastně přišel?!Edward a jeho smrt,to snad ne?!
7.Kapitola
Den,kdy se zastavil čas
Otevřela jsem oči a prubudila jsem.Sedla si ze spánku a doufala,že to byl jen sen.Rozkoukala jsem.Nepoznávala jsem místo.Byla jsem v krasný,hedvábný posteli jako pro princeznu a okolo mě byla místonost udělaná z kamenů.Byli tam obrázky upíru a stůl a židle.Malá skříňka u dveří.Vstala jsem a šla otevřít.Sáhla na kliku,ale v tom někdo otevíral dveře.Byl to ten kluk s modrýma očima.
,,Ahoj,lásko!"a dal mi pusu.
,,Lásko?Kdo si?!Kde je Edward!!"řekl mi.Zasmál se.
,,O čem to mluvíš,broučku?!"udivil se.Zavrčela jsem a šla se podívat do zdrcadla.Měla jsem krásné modré šaty ke kolenům a culík.Byla jsem trochu řasenku.
,,Too.to nejsem já!"špitla jsem.Kluk mě vzal kolem boků a dal mi pusu na temeno.
,,Si to ty!V celý svý kráse!"trhla jsem s sebou.
,,Kde to jsem?!Co tu dělám a kdo si ty?Kde je Edward a kde je Alice a všichni...!"zakřičela jsem se.
Pousmál se koutkem.
,,Nikdo takový neexistuje!"přidal na tóně.
,,Si královna upíru a já tvůj král a my jsme manželé!"řekl mi a chtěl mě políbit.Uhnula jsem a vlepila sem mu facku.Otočila jsem se viděla snubní prstýnek u stolku.Podivila jsem se a zvedla ho.Bylo tam vyrytí Ella.Nechápavě jsem se na něj zadivala a on mi ho nadal na mou ruku.Políbil mě nežně na vlasy a odešel.Sedla jsem si na postel a přemýšlela jsem,co jsem vůbec zač.
V tom mě napadlo moje koleno.Vyhrnula jsem si šaty a viděla moje odřené koleno,které už nekrvácí.Pak škrábenec a moji jizvu od Jamse.Trklo mi to.Je to jen hra na mě.
Vykopla jsem dveře pro jistotu,že by byli zamčené.Vyšle za veří a ocitla jsem se v dlouhé chodbě.Vydala jsem na východ a po schodech dolů.
,,Slečno Ello!"řekla nějaká panín a objala mě.Měla na sobě rudé šaty až dolů a červené kudrnaté vlasy s rudýma očima.
,,Prosim?!"optala jsem se.Dala mi pusu a vzala mě za ruku.
,,Puste mi!"řekla jsem.Pustila moji dlaň a zadívala se mi do očí.
Otočila jsem se a bežela pryč od ní.Byla divná osoba.Narazila jsem do nějakýho kluka s dívkou.
,,Vy?!"zavrčela jsem se.Dívka se zase zasmála a chlapec taky a pokračovali v cestě.
,,Stůjte a to hned!"křikla jsem na ně.Otočili se a holka se na mě zadívala nafoukaně.
,,Co?"řekla.
,,Kde..kde je Edward??!"zeptala jsem se a ruce měla v pěst.Kluk si toho všiml a zadíval se za mýma zádama a pak se otočili.Někdo mě vzal za moje pěstí.
,,Zlato!"řekl někdo zvolna.
,,Edwarde!"a otočila jsem se,ale zklamala jsem se.To nebyl on!
,,Ty!!"zakřičila jsem se.Pousmál se.Kluk na mě vytáhl jeho kouzelný úsměv a já bežela po schodech nahorů,aby ho nemusela vidět.
,,Kam jdeš?!"zeptal se.
,,Do pokoje.Jsem asi pitomá!"zakřičila jsem se a bežela rovně.Vtrhla jsem do veří,který mě napadli.Rozhlédla jsem se.Ocitla jsem se v knihovně.A už vím,jaká to je rodina.
,,Vítejte v rodin,Bellcorových!"byl nadpis nad malou skříňkou plných starších knih.
U kadžé bylo napsáno jméno onoho člena rodiny a byla jsem tam také jako Ella.Otevřela jsem ji,ale nebyl popsán ani jeden list.Sedla jsem si na zem a vysypala jsem k sobě všechny knihy,co tam byli.
Otevřela jsem sem ji.Uviděla tu paní,která mi objala dole v místnosti.
Milery Cu Bellcors se jmenovala ta paní.Narozena roku 1596 červen!Zhrozila jsem se.Ona je taky upírka.Zavřela jsem knihu a otevřela další.Ta dívka smějící se na mě byla na obrázku.Jmenuje se Neopolena Cu Bellcors divné jmené,pomyslela jsem si.Narozena roku 1689!,bože.A otevírala jsem sputstu dalších knih a pak ta patá.Lord Misch Cu Bellcors,to je můj manžel?Naozen roku 1901.Jako Edward.Zamilovan roku 1993 ve Forks.Hrával jsi s divenkou jménem Isabella Swanová(Ella).Bože,já a on my..Vlastnosti:každá dívka okolo něj pomine.Zavřela jsem knihu a on stál před mnou.
Zvedl všechny knihy ze země a zatvrářil se našťasně.
,,Jak si mohl?!Co je s Edwardem a dalšími???!Opověz!Nahlas!"křičela jsem na něho.
,,Edward?!"zavrčel.,,Přebral tě a to jsem nemohl nechat jen tak,Ello!"řekl mi smutně a do očí se mu hrnuli slzy.
,,Co s ním je!!!"křičila jsem hluboce a brčela.
,,On je...prostě..!"než to dořekl srazila jsem ho k sezmi.Dávala jsem mu pěstí.Křičel,ať toho nechám,ale moje zuřivost byla tak nesnesitelná.Pak jsem ucítla prudký náraz do zad a spadla jsem z něho.Dusila jsem se a kluk stál,naklonil se a vzdychal.V tom sem uvidila znamou tvář.Dost znamou..ale..omdlela jsem..znovu..
pokračování příště..













